Banner

Přihlášení



Online

No members online
js-250x250-fce-01.jpg
Hledání práce v Manchesteru 3: Nová práce Tisk
Napsal uživatel Tomáš K.   
Čtvrtek, 23 Září 2010 18:35

pracePříběh 3 kluků, kteří po maturitě vyrazili na vlastní pěst hledat práci do města Manchester, nekončí. V dnešním dílu se dozvíte informace o tom, jak probíhala práce ve skladě a také o nalezení nové lepší práce.

 

Ahoj čtenáři, zdravíme všechny z Anglie. Od posledního článku se stala jedna skvělá událost, takže jdeme na to. Jak jsem psal minule, čekali jsme na telefonát z PrimeTimu sice nezazvonil druhý den ale v pátek ano. Opět vyrážíme do toho samého skladu, s tím rozdílem, že dnes na 8-hodinu ráno. Čeká mě ovšem celkem nepříjemné překvapení. Začínám prací, kde skládám krabice ve velikosti palet, do kterých budu později pokládat balení nějakých křupek s tygříkem na obalu, které nechci dlouhou dobu vidět:). Když už jdeme k pásu tak nás vedoucí rozdělí na různá místa, já dostávám to konečné-skládání krabic na paletu. Ještě mi mladá a pěkná vedoucí ze Slovenska vysvětluje, jakým systémem mám krabice skládat a jdeme na to. Chvilku mi trvá než si zvyknu na tempo, kterým ze stroje vyjíždějí zabalené krabice křupek, takže párkrát nestíhám a musí se na mě čekat. Kdybych při skládání nemusel kontrolovat jestli je vše dobře zabalené a nemusel dělat pět kroků s každým balením, tak by se to stíhalo v pohodě.

Po první pauze si už najdu systém, který mi sice pomůže stíhat tempo ale pořád je to celkem fyzicky náročný. Co mě drží v dobrý náladě je slovenská vedoucí, která mi každou chvíli připomíná, že jsme bratři (jakože Slováci a Češi). Je vtipná a její historky nemají chybu. Tenhle den je první co každý z nás pojede sám domů. Každý z nás končí jinak, nejdéle zůstává v práci Matěj. „Domů“ se vracím úplně vyřízený. Když si potom povídáme o práci zjišťuju, že jsem nebyl sám kdo měl těžkou šichtu. Tomáš vykládal z kamionů pytle s nějakým práškem a později kočárky. Matěj zase rozbaloval a nosil balení piv dělníkům u pultu, což se taky za 8hodin pronese. Celý další týden jsme práci neměli. Zní to celkem zábavně ale tady je celkem nuda po deseti dnech nic nedělání. Penízky utíkají každým nákupen jídla, věcí do kuchyně či jízdou v autobuse, kterou jsme si už odpustili. Za ty tři dny práce, kde jsme ani jednou nebyli víc než 6 hodin(kromě Matěje, ten dělal 9h) a to jednou jenom 3 hodiny jsme si každý přišel na cca 80liber (uvážíte-li, že nájem je 180liber, tak je to celkem slušný). Pokud nemáte účet tak vám výplatu posílají v podobě šeků, které si můžete nechat proplatit „na ruku“ (platíte z toho asi 3-4%) nebo nechat připsat na účet pokud máte. Takže bankovní účet není podmínkou, jak psal jeden pán v komentářích:) Ke konci týdne počítáme svoje zbývající finance. Není to tak hrozné, každému z nás zbývá cca 150liber (a to ještě máme každý 80liber v šekách) takže na nájem peníze budeme mít. Nicméně na příští měsíc by nám zbylo žalostně málo a tak práci prostě potřebujeme.

Nová práce

Najednou v pátek ráno přiběhne Matěj do pokoje a říká, že mu volal Pavel. Prý pro nás má dlouhodobější práci od příštího týdne a ať za nim zajdem. Rychle se oblečeme a vyrážíme do města. V PrimeTimu nám Pavel dá mapu popřeje hodně štěstí a rozloučíme se. Jsme nadšení, protože to usínání v nejistotě, co bude druhý den, by mohlo být na čas pryč. Pevná pracovní doba a i výplatní je skvělá. Sice budeme dělat pouze 6hodin, ale můžeme chodit i v sobotu. Po dvou týdnech můžeme dělat i noční. Poprvé máme přijít už druhý den, v sobotu. Cesta nám trvá cca hodinu autobusem. Podle mapy dojdeme na místo, kde má sídlo spousta firem, proto se ptáme pána na vrátnici kde má sídlo naše firma. Cestu nám řekne, ale jelikož nejsou žádné dveře popsané tak procházíme úplně celý komplex. Když se vracíme zpět stojí u jednich dveří mladý muž. Ptá se nás jestli jsme z PrimeTimu, když zjistí, že ano tak nás bere dovnitř. Vcházíme do krásné malé fabriky, kde není moc pracovníků ale o to větší klid. Z reproduktorů hraje na celou fabriku Elvis a podobné hity. Překvapuje nás množství žen:). Za chvíli ale přijde ještě lepší zpráva. Náš budoucí šéf nás přiděluje k lidem, který nás mají zaučit. Jdou to dva mladí chlapi a jeden starší pán. Skvělý na tom je, že mluví anglicky, takže to vypadá, že se konečně s angličtinou posuneme dál. Všichni jsou naprosto v pohodě, když něčemu nerozumíme mají s námi trpělivost a snaží se to říct jinak. Náplní práce je dělání obalů pro knížky. Je to lehká práce a hlavně i zábavná. Příjemná změna je ta, že nikdo nikam nechvátá, jak tomu bylo ve skladu. O pauze se s klukama trošku poznáváme, kecáme o bydlení, o tom co nás baví a oni nám zase říkají kde jsou nejlepší hospody a hlavně, že nejlepší fotbalový klub je Chelsea:) Čas uteče rychleji než voda a v půl dvanácté končíme. Z práce jdeme nadšený a doufáme, že další dny budou aspoň podobné tomu prvnímu. Těšíme se na pondělí kdy „nám to začne“:)

V příštím článku už asi nebude co psát o hledání práce, tak se pokusím zrekapitulovat kolik nás tu ten měsíc stál peněz. Zatím ahoj.


Aktualizováno Pondělí, 27 Září 2010 08:37
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit